(Boris Kožuh, 6. února 2020, fotografie Niko Slana, Klemen Oman i Anna Kožuh)

Náš Skřivan bude taky létat jako ten BGA 745

Před čtyřmi lety jsem našel inzerát na cvičný kluzák Slingsby T-45 Swallow. Kluzák nabízel nějaký Angličan za 500 liber. Po dvou týdnech korespondence a zasílání fotografií mě někdo předjel a kluzák byl pryč. Majitel mi napsal, že je mu líto, ale pokud chci mít kluzák Slingsby, má jich několik – můžu si dokonce vybrat z několika typů. Samozřejmě jsem odpověděl kladně a ukázalo se, že má dalších 23 kluzáků. Řekl, že jeho životní situace se mírně změnila a musel snížit počet svých letadel. Samozřejmě to byli většinou veteráni anglického výrobce Slingsby. Protože oba moje předchozí kluzáky od tohoto výrobce byly vynikající, snadno jsem se rozhodl pro letadlo Skylark 2 (T-41) s rozpětím 48 stop. Korespondence zpočátku šla rychle. Jelikož Skylark již nějakou dobu nelétal, pro vydání nového leteckého osvědčení (CofA) bych musel přesně popsat, jak bylo letadlo udržováno a skladováno od posledního CofA. Požádal jsem Angličana, aby to udělal on – aby popsal vše, jak to doopravdy bylo, provedl každoroční inspekci a získal nové osvědčení o letové způsobilosti. Totiž on má pravomoci inspektora stejně jako já. Slíbil mi to, dokonce se později zmínil, že od získání certifikátu kluzák ani nesundal z přívěsu. Všechno to vypadalo skvěle: letadlo s certifikátem a přívěsem za 500 liber! Nechtěl ani peníze předem, řekl, že mu je pošlu, když letadlo bude již ve Slovinsku.

Je to vůbec veterán?

Korespondence pro převzetí se táhla více než rok a půl. Měli jsme možnost přepravy z Anglie jako protislužbu za něco, takže bez platby. Angličan však byl Angličan, odpovídal na e-maile se zpožděním několika měsíců a dokonce ani nezvedal telefon. Omluvně jednou napsal, že pracuje v zahraničí, pokaždé na jiném místě a nemůže telefonovat. Po několika neúspěšných pokusech se nám však podařilo naložit v Anglii otevřený přívěs s kluzákem na nákladné auto. O dva dny později byl kluzák ve Slovinsku.

Po příjezdu do Slovinska

Prostor v garáži nám velkoryse poskytli přátelští hasiči z města Škofja Loka. Tehdy se pohádka o úspěchu skončila. Přívěs byl správný jen tolik, aby jel deset metrů od nákladného auta do garáže. Bylo také vidět, že v budoucnu již může sloužit jenom na uskladněni časti kluzáků. Kluzák byl v mnohem lepším stavu, ale ne natolik aby mohl hned létat. A nejhorší ze všeho – nebyly žádné papíry. Ani slíbený certifikát, ani kniha kluzáku (logbook) ani jediný kus papíru, natož celá dokumentace.

První prohlídka

Od té doby se nám předchozí majitel už nehlásil. Letadlo bez papíru je pouze sklad dřeva. Je hezké, to pravda, ale nemůže sloužit svému účelu. Co dělat s letadlem, které nemůže létat. Je to vůbec ještě letadlo?

Napsal jsem dopis Letecké správě v Anglii s vysvětlením situace. Dostal jsem odpověď, že Skylark nelétal od roku 1991 a že náš přítel z Anglie nebyl nikde zapsán jako majitel. A my jsme opravdu chtěli jen jedno: letět. Nakonec v BGA přijali náš program oprav samozřejmě díky nejznámějšímu staviteli a opraváři dřevěných kluzáků – Jiřímu Leníkovi. Pustili jsme se do práce. Jiří opravil drobné škody na křídlech a trupu.

Oprava trupu

Křídla kluzáku jsou doma a trup je v Kutné Hoře. Továrna HpH nám umožnila dokončit restaurování trupu v jejich dílnách. Vděčně pojmenujeme přívěs pro Skylarka (skřivana) – Přivěs Shark.

Prace na vyškovce

Jiří nám obnovil ocasní plochy, protože jsme my tehdy ještě nic neuměli. Nyní  ocasní plochy a křídla čekají na dokončení trupu. Ocasní plochy jsou teď přinejmenším ve stejném stavu, jako kdy přišli z továrny, respektive ještě v lepším. Všechno, co děla Jiří, je lepší než originál.

Renovace vyškovky

Lepšího učitele než Jiří nelze najít po celém světě. Stejně jako řekl Douglas Adams v knize Stopařův průvodce, si troufám říci, že v celé Galaxii neexistuje takový učitel. Nevím, s čím jsem si já zasloužil mít takového přítele, a známe se už mnoho let.

Nové plátno

Když jsem poprvé přijel s Olympií na slet POTK, jsme se poznali lépe. Okamžitě mi nabídl, že mi na Olympii opraví drobné věci. Nabídka byla vítána, samozřejmě jsem ji přijal s velkou radosti a úlevou. Tehdy jsem ani netušil, že budu jednou žakem v Jiřího škole stavby a renovace dřevěných kluzáků. Jiří si vzal Olympii domů, udělal, co musel, a od té doby je Olympie víceméně u jeho na letišti Raná. Každý rok také úspěšně soutěží s Olympií na svém letišti. Olympie je zatím jediným předválečným kluzákem, který soutěží na Raně. Jiří se s ní několikrát dokonce jako jediný vrátil do cíle. Letos se pustil do důkladnější přestavby, když Olympie jde do Wenlocku na olympiádu při příležitosti 80. výročí neuskutečněných olympijských her 1940 v Helsinky (pro té hry byla konstruovaná).

Původní překližka Olympii

Na trupu byly dvě menší díry velikosti ořechu. Napravil to taky Jiří, respektive to již byla první neformální lekce ve škole a žakem byl Klemen. Celý trup byl kdysi potažen plátnem. Plátno jsme odstranili a okázalo se že je překližka ve výborném stavu. Po sundaní platná jsme obrousili cely trup a natřeli zředěnou epoxidovou pryskyřicí. Jiří vyměnil všechny lana kormidel v trupu. Pak jsme ho znovu obrousili. Nyní je přestříkán plničem. Další fáze je opětné broušení, pak kytovaní a opětovné broušení. Konečně bude přestříkán lakem. Všechny tyto fáze jsou zároveň tématem jednotlivých „semestrů“ naší stavební školy. Zjevně to uděláme do konce zimy.

Práce na Čavce a v pozadí trup Skylarka

Jakmile budou práce dokončeny, náš Skřivan opět poletí do nebe k mrakům.